Já jsem vyráběl bedny ze zbytků plastových koryt pro elektroinstalaci. Jsou vhodná ta se sílou stěny kolem 1 mm. Dají se stříhat nůžkami na plech. Jako lepidlo se mi osvědčil Cyanofix od firmy Soudal. Je sice dražší než klasické tubičky, ale vydrží dlouho na mnoho lepení a na rozdíl od některých levných epidel skutečně lepí.
Rozhodl jsem se pro bednu jakou prodává Aber. Doporučuji všem nejdříve vymyslet z čeho budou náboje a teprve pak dělat bednu tak, aby tam náboje vlezly.
Náboje jsem vyrobil z bombiček pro plnicí pero. Inkoust šel ven, vyloupl jsem spodní dno, uřízl vršek, dovnitř nacpal elektrikářskou dutinku s plastovým nástavcem a střelu jsem vyrobil z obdoby moduritu, který tuhne na vzduchu bez pečení. Z tenkého plechu jsem vysekl kulaté plíšky průměru 8 mm a ty jsem nalepil na dno bombičky.
Nátěr zlatou barvou od Rewellu, černou a stříbrnou plus červený pruh na střele dal věrohodný vzhled náboji.
Bednu jsem vyrobil z výše uvedených koryt tak, že jsem nastříhal jednotlivé díly, na jedné straně o centimetr delší, ty jsem potom u dolního dílu a víka nastřihl na čtyři, u bočních stěn na dva díly, ale tak, aby mi zůstaly pohromadě. Udělal jsem příčné spojovací desky, ty jsem nalepil na příč a po zaschnutí odstřihl přebytečný centimetr. Tím jsem dostal desky požadovaných rozměrů. Zbývalo dodělat desky na nesení truhlíku, desky na zasunutí horního víka, z plechu jsem udělal uzávěr, vše slepil, ověřil, že to funguje, nátěr vnitřku žlutou v barvě dřeva a z venku na šedo.
Já jsem udělal chybu s náboji a tak mi tam ideálně nevlezou, ale mám bednu skoro stejně pěknou jako od Aberu a vlastně z ničeho za hubičku. Doporučuji rozjet výrobu více beden a pak vybrat tu lepší, zbytek vyhodit, já tak dělám všechno, nějaký kus se mi vždy nepovede a tan vyhodím.
Radek